Co je to překlad?
Překlad je převedení písemného obsahu z jednoho jazyka do druhého (v mém případě se jedná o překlady do polštiny, chorvatštiny, srbštiny a bosenštiny a z těchto jazyků do češtiny). To že umíme dva jazyky není jednoznačné s tím, že se staneme překladatelem. Překlad často vyžaduje dost velké úsilí od osoby, která takový úkon provádí, jelikož překlad není pouze přepsáním slov z jednoho jazyka do druhého (v mém případě se jedná o polštinu, chorvatštinu, srbštinu a bosenštinu) text musí mít smysl, formu a styl v druhém jazyce. Proto překladatel musí znát nejen jazyk, ale také terminologii v daném oboru, kulturu a mravy dané země, aby mohl dobře realizovat překlad.
V souvislosti s tím při volbě překladatele je třeba se řídit nejen jeho známkami, které získal na fakultě, ale také tím, v jaké míře zná danou kulturu, mravy a jaké má zkušenosti v překladech odborných textů.
Jak se účtují překlady?
Překlady se obecně účtují podle normostran, to je podle znaků s mezerami na jedné straně překládaného textu. V závislosti na překladateli nebo agentuře se můžeme setkat s účtováním za 1500, 1600 nebo 1800 znaků s mezerami za neověřený překlad. Co se týká ověřených překladů (v mém případě ověřené překlady z a do polštiny, chorvatštiny) zde se účtuje normostrana jako 1125 znaků s mezerami, tato norma vyplývá z vyhlášky Ministra spravedlnosti o odměňování překladatelů.
Účtuje se každá započatá strana překladu.
Co je to tlumočení?
Tlumočení, jako překlady jsou překladem daného textu z jednoho jazyka do jiného, ale tlumočení obvykle probíhá „živě“ a musí probíhat zásadně v reálném čase. Proto je práce tlumočníka velice zajímavá, dynamická a současně je velmi náročná. Podobně jako v případě překladů se může zdát, že je postačující znát jazyky, abychom se stali tlumočníkem, ale toto je zdánlivé. Máme několik druhů tlumočení: konsekutivní, simultánní a šeptané.
